Můj příběh
Někde jsem četl, že když se do 30 nerozhodneš, kudy se chceš v životě vydat, zůstanou jen oči pro pláč a stříhací metr na záchodě odpočítávající odchod do důchodu. Nevím, jestli je to dogma, ale jsem rád, že jsem to stihl 🙂 Když si přehraju celý ten třicetiletý film, chápu, že to ani nemohlo dopadnout jinak. Svou cestu jsem si totiž vybral už mnohem dříve.
Od mala jsem měl tak trochu svůj svět. Zatímco kámoše ze základní školy zajímaly hlavně auta a motory a byli tak zavření celé dny v garážích, já mizel den co den do lesů stopovat zvířata. Večer jsem se zavřel v pokoji, kde jsem do noci kreslil, vystřihoval a skládal modely z ABC. Nešlo jinak, měl jsem nutkání sledovat ruch uprostřed ticha, přetvářet věci okolo sebe a tvořit z ničeho něco. Technika si se mnou nerozumí dodnes 🙂
Zasádní zlom přinesl rok 97, kdy mi bylo 12 let a v knihovně jsem objevil dvoustranu o graffiti v časopise Pop-life. Dodnes mě mrazí, když si ten moment vybavím, bylo to jako láska na první pohled, jako ta nejčistší droga, kterou si dáš jednou a přestane tě zajímat cokoliv jiného. Tehdy se mi změnil život. V té době se rozvíjela graffiti a hip-hop scéna a já zpovzdálí sledoval, jak se mění ulice kolem mě a snil o tom, že jednou bude mé jméno všude. Neměl jsem žádné informace, internet neexistoval a tak jsem začal pátrat na vlastní pěst. Z lesa jsem se přestěhoval na vlakové nádraží, kde jsem trávil týdně i 40 hodin a fotil jsem všechny graffiti, které projížděly na vagónech skrz Havířov. Postupně jsem zjišťoval, jak celý ten barevný vesmír funguje a nořil se do něj stále hlouběji. Ve škole brzy nebyla lavice, kterou bych nepopsal, začínala puberta a já do ni vklouzl s batohem plným sprejů na zádech. Na střední uměleckou jsem se nedostal, mou školou začala být ulice.
S nástupem na střední školu se roztrhl pytel s novými lidmi a zážitky, začal jsem poznávat lidi tvořící graffiti a hip-hop scénu a maloval jsem čím dál více. Zlatá éra, divoké akce, kruhy pod očima, prospané školní přestávky a myšlenky jen na mou aerosolovou lásku. Blížila se maturita a stalo se několik zásadních věcí, které předznamenaly další etapu mého života.
Začal jsem malovat za 34 CREW, strávil jsem noc na cele předběžného zadržení a poprvé jsem maloval na legální stěně. Celý mix těchto událostí způsobil, že jsem se začal zajímat o to, jak tvořit čím dál lepší věci, ale už na místech, kde budu mít na tvorbu čas a nebudu podstupovat neustálý stres. Začal jsem vyjednávat s úřady v Havířově a okolních městech a snažil se je přesvědčit, aby vyčlenily legální plochy pro malování graffiti. Brzy jsem měl k dispozici několik stěn a začal organizovat jamy. Později vznikl i pravidelný festival s názvem United Colours, který hostí desítky umělců z celého Česka, Slovenska i Polska a který funguje dodnes. Vysokou školu jsem ukončil bakalářskou prací, jejíž náplní byl projekt zřízení dalších legálních stěn a uspořádání festivalů. Bylo to jako sen, věnovat energii tomu, co miluju a ještě za to dostat červený diplom 🙂 V té době jsme s klukama z 34 CREW nejen hodně malovali, ale začali nás oslovovat firmy, abychom zkrášlili jejich prostory. Postupně přicházely nové a nové výzvy a my tvořili čím dál tím více. V roce 2007 zakládáme značku Sprayart 34, která funguje dodnes.
Když děláte věci poctivě, lidé to ocení 🙂 A tak poptávka rostla. Jelikož ale byla práce sprayem zatím jen „bokovka“, nemohl jsem se jí věnovat na sto procent. Myšlenka opustit kancelářskou práci,která mě sice slušně živí, ale nebaví a vrhnout se vstříc své lásce, však naplno obsadila mou hlavu. Dodnes vidím před očima úsměv mé ženy, když řekla: ,,jdi do toho“! A taky si pamatuji úsměv mé ženy týden po tom, co jsem dal výpověď v práci: čekáme miminko 🙂 A přesně vím, že kdyby to bylo v opačném pořadí, výpověď bych nedal. A tak jsem v roce 2014 zplodil nejen dceru, ale také první obrysy značky KHOMA.
Cítím se, jako by mi bylo zase 10 a stál jsem sám uprostřed zasněženého lesa a sledoval srnky. Cítím se, jako by mi bylo zase 15 a namaloval jsem poprvé v ulicích své jméno. Cítím se, jako by mi bylo zase 20 a já dostal své první peníze za to, co jsem stvořil na zeď. Miluju svůj život a těším se na všechny další výzvy, lidi a křižovatky, které na své cestě potkám. Já jsem si vybral – milovat & tvořit.